Čendovinky - Moje milé rodinky, přečtěte si novinky:

Rodinné pasy




Malý průvodce postním obdobím a šesti zvláštními nedělemi


O masopustních obchůzkách, maškarách, lidové zábavě a pochovávání basy už víme ledacos, ale postní období – tedy čtyřicet dní mezi masopustem a Velikonocemi – bývá naopak velkou neznámou. Přitom se do něj schovala spousta hezkých tradic, například vynášení zimy nebo Liščí neděle.

V památkové rezervaci Betlém v Hlinsku si dokonce můžete prohlédnout stálou expozici masopustních masek a obchůzek, zajímavé je i Muzeum maškar v Milevsku anebo expozice karnevalových masek v Zákupech.

Ale jak je to s půstem? Také se slaví? A pokud ano, jak?

Popeleční středa: legrace konec a Velikonoce v nedohlednu
Čtyřicetidenní postní období se odpočítává od Popeleční středy. Ta vždy připadá na čtyřicátý den před Velikonocemi, letos tedy na 25. února. Radovánkám býval konec, zabijačkové dobroty vystřídaly brambory, kroupy, hrách a čočka a začalo období půstu, střídmosti, rozjímání, očištění se od hříchů a také příprav na Velikonoce, nejdůležitější křesťanské svátky roku.

Popeleční středa bývala a pro mnohé dodnes je dnem přísného půstu, kdy si lidé připomínali pomíjivost pozemského života. Světí se popel z ratolestí, posvěcených minulý rok na Květnou neděli, a kněz pak v kostele věřícím udělá na čele tímto popelem křížek, takzvaný Popelec, se slovy „pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Naši předkové navíc obalili Popeleční středu řadou doporučení; nesmělo se příst a šít, štípat dříví ani drát peří. Kdo by neposlechl, toho by pokousaly blechy, nenesly by mu slepice, kulhaly krávy, len na poli by sežraly žáby a podebíraly by se prsty.

Liščí neděle a preclíky od lišky
Šestero nedělí v době půstu má podobně jako svatební výročí zvláštní jména, opředená dalšími pověrami a zvyky. Například hned první neděle postní 1. března má řadu dalších označení: Invocabit, Černá (ženy si oblékaly černé oblečení a šátky jako symbol smutku nad smrtí Ježíše) nebo ve veselejším podání Liščí. Maminky prý pekly v noci preclíky, aby to děti nevěděly, pak je věšely na stromy v zahradách a potomkům namluvily, že je tam poztrácela liška.

V zahradě se děti pomodlily, snědly preclíky a další rok je prý nikdy nebolely zuby. Ať už tomu budete věřit nebo ne, Liščí neděli snadno oslavíte i dnes, preclíky od lišek jsou jednoduché: 300 g prosáté hladké mouky smícháte se solí a mletým zázvorem, vlijete připravený kvásek z mléka, cukru a droždí a pak přidáte asi 50 g rozpuštěného másla. Vypracujete tuhé těsto, které necháte vykynout. Z něj pak vyválíte tenké válečky a pletete preclíky, kroužky, věnce, copánky či brýle. Hotové preclíky vložíte do hrnce s vroucí vodou. Jakmile vyplavou na povrch, přeložíte je na plech, posypete mákem, kmínem nebo hrubou solí a ve vyhřáté troubě upečete do červena.

Pražná a Kýchavá neděle
Druhé postní neděli – na tu dojde 8. března – se říkalo Reminscere nebo Pražná či Sazometná. V domácnostech se smýčilo, bílilo, uklízelo a mylo, a kromě toho hospodyňky chystávaly polévku praženku a pražmo, starodávný postní pokrm z nedozrálých naklíčených zrn obilí, z upražených i neopálených klasů.

Třetí neděle postní 15. března se točí kolem zdraví; říká se jí Oculi či Kýchavá a lidé si kdysi prý navzájem přáli, aby nekýchali, neboť kdysi se mělo za to, že kýcháním začíná mor. Zároveň se ale tvrdilo, že kdo na Kýchavou neděli kýchne třikrát za sebou, bude celý rok zdráv. V jiném kraji vám zase přísahali, že pečlivé počítání kýchanců vám ten den prozradí, kolik roků ještě budete žít, a jinde zase počet kýchnutí prozrazoval, za kolik let umřete. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Kýchavou neděli můžete oslavit třeba ve skanzenu lidové architektury v Přerově nad Labem, kde od 14. března až do konce dubna 2020 bude probíhat tradiční výstava Jaro na vsi. Poznáte veškeré jarní obyčeje od masopustních zábav přes velikonoční zvyky a připomínku svatovojtěšské poutě až po máje a květnové mariánské svátky. Schválně, co se dozvíte o Kýchavé neděli?

Neděle Družebná a Smrtná
Půst je za polovinou, přivítáme první jarní den, Velikonoce se blíží a na řadě je čtvrtá postní neděle. Té, která letos přijde 22. března, se říká Laetare, Růžová (protože ta v kostelech střídá fialovou barvu) či Družebná a kdysi měla výsadní postavení: půst totiž alespoň na krátkou chvíli mohla přerušit zábava. Mládež se scházela na návsích a každý s sebou přinesl něco dobrého k snědku.

V domácnostech se pekly plněné koláče zvané družbance, chodívalo se na námluvy, děti vítaly jaro a všichni se začali zvolna chystat na další postní neděli, Smrtnou.

Pátá neděle postní, která letos připadá na 29. března, sice má temný název, ale je plná veselí a radosti. Ze vsi se totiž vynáší slaměná Smrtka, někde zvaná Mařena, Mořena, smrtholka, Morena či Čaramura. V okamžiku, kdy loutka ze slámy shoří anebo sletí do potoka, skutečně začíná jaro. Svědky vynášení Morany můžete být přímo na Smrtnou neděli v Českých Budějovicích, v kouřimském skanzenu anebo v Mělníku, kde se chystá tradiční loučení se zimou.

Poslední postní neděle: Květná
Následující týden, 5. dubna 2020 pak nastane Květná neděle, nazývaná také Palmare, Beránková či Palmová. Oslavuje památku vjezdu Krista do Jeruzaléma, kde ho lid vítal zelenými palmovými ratolestmi. U nás palmy nerostou, a tak jejich roli převzaly jívové proutky zvané kočičky. Ty se na Květnou neděli světí v kostele, aby se napřesrok spálily na popel, a začíná pašijový týden s Modrým pondělím, Šedivým úterým, Škaredou středou, Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou a Nedělí velikonoční.








Národní přírodní rezervace Králický Sněžník slaví 30 let od svého vzniku

Králický Sněžník je třetí nejvyšší pohoří u nás. Na jeho vrcholu se až osm měsíců v roce drží sněhová pokrývka. Území o rozloze 1 695 hektarů bylo vyhlášeno národní přírodní rezervací v roce 1990, letos tedy rezervace slaví kulatých 30 let svého trvání.

Národní přírodní rezervace Králický Sněžník byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 1694,67 ha. Vznikla za účelem ochrany přirozených lesních porostů a přirozeného bezlesí (tvořeného především společenstvy arktoalpínských trávníků, lavinových drah s vysokostébelnými nivami a alpínskou vegetací silikátových skal a drolin), vrchovištních rašelinišť, pramenišť a populací vzácných a ohrožených druhů rostlin.

Oblast leží v centrální a vrcholové části stejnojmenného pohoří v nadmořské výšce 820 - 1424 m. Místo s divokou čistou přírodou a bystřinami, které odsud odvádí vodu třemi směry do tří moří. V rámci programu NATURA 2000 byl Králický Sněžník prohlášen ptačí oblastí a část Králického Sněžníku byla označena rovněž za evropsky významnou lokalitu.

Symbolem oblasti se stala soška slůněte
Jednou ze zajímavostí je soška slůněte, která byla postavena nedaleko vrcholu hory v roce 1932 na paměť 10. výročí založení skupiny Jescher (jednalo se o německý umělecký spolek). Kamenná soška se postupem času stala symbolem Králického Sněžníku.

Kolem ní vede na vrchol Sněžníku žlutá a červená turistická značka. Až u slůněte stanete, určitě si nezapomeňte slůně pro štěstí pohladit po chobotu. Je odtud také překrásný výhled na celý hřeben Hrubého Jeseníku a Orlické hory.

Výroční připomíná výstava v Šumperku
Celých třicet let od vyhlášení oblasti Národní přírodní rezervací si můžete připomenout také na přírodovědné výstavě v šumperském muzeu. Přírodu Králického Sněžníku si zde prohlédnete na velkoformátových fotografiích Zuzany Růžičkové, zapůjčených z muzea v Malé Moravě.

Zvířenu Králického Sněžníku pak přiblíží dermoplastické preparáty savců a ptáků a interaktivními prvky včetně pracovních listů pro žáky a studenty. Vstupné na výstavu činí 30 Kč, děti do 6 let mají vstup zdarma.