Čendovinky - Moje milé rodinky, přečtěte si novinky:

Rodinné pasy


Abyste nezapomněli na naše vánoční tradice :)

Pro připomenutí jsme si pro Vás letos připravili výběr těch nejkrásnějších vánočních tradic. Vánoční svátky a jejich tradice jsou naší kulturní památkou, kterou bychom měli neustále udržovat naživu. Jsou to právě tradice a společný čas, který trávíme s našimi rodinami a blízkými, co vytváří nezapomenutelné Vánoce.

Mikuláš:
Svatý Mikuláš byl štědrý biskup, který žil v Lýkii na přelomu třetího a čtvrtého století. Zemřel 6. prosince, jeho štědrost si však připomínáme den předem. Mikuláš dříve chodil jen s čertem, který symbolicky strašil zlobivé děti. Anděl se k této dvojici připojil až později. Je zajímavé, že v USA se z Mikuláše zkomolením stal Santa Claus.


Rozkvetlá Barborka:
4. prosince má svátek svatá Barbora, patronka všech dívek, které se v tento den tradičně vydávaly pro větvičky z třešňových stromů - barborky. Pokud barborka nejdéle do Štědrého večera rozkvetla, dívka mohla v příštím roce očekávat svatbu a krásného ženicha.


Vynášení štěstí:
Štědrý večer je plný nevyzpytatelné magie. Proto se o tomto dni nedoporučuje zametat smetí nebo dokonce vynášet odpadky z domu. Podle staré tradice to totiž může znamenat, že si ze svého příbytku vynášíte i štěstí. A to za jedno odložení úklidu přece nestojí.


Vánoční cukroví:
Pečení vánočního cukroví se u nás jako tradice objevilo až na začátku 19. století. Vzniklo z panáčků, kteří se na Vánoce vyráběli z ovoce. Děti si s nimi mohli hrát a později je také sníst. Tradice praví, že vánočního cukroví by mělo být 7 druhů.

Cibulové slupky:
Polozapomenutý zvyk, pomocí kterého lidé zjišťovali, jaké je v příštím roce čeká počasí. Stačilo naloupat dvanáct sukének z cibule, do každé nasypat trochu soli a položit je vedle sebe tak, aby každá symbolizovala jeden měsíc v roce. Sukénka, ve které se sůl do rána úplně rozpustila, představovala deštivý měsíc, zatímco ta, kde sůl zůstala neporušená, věštila sucho.


Skládání betléma:
Betlémy, umělecké zobrazení Ježíškova narození v betlémském chlévě, se původně stavěly v kostelích. Když Josef II. na konci 18. století nařídil uzavření některých církevních objektů, malíři a pozlačovači tak rázem přišli o práci. Aby se uživili, začali vytvářet lidové betlémy. Mezi nejkrásnější betlémy patří mechanické Krýzovy jesličky v Jindřichově Hradci.


Třesení stromečku:
Po štědrovečerní večeři kdysi vybíhaly mladé dívky z domu na zahradu, aby zatřásly mladou jabloní nebo zlatým deštěm. Odkud se pak ozvalo štěkání nebo vytí psa, odtamtud si pro ně měl přijít ženich.


Pouštění lodiček:
Po tom, co si každý vyrobil lodičku z vlašského ořechu a vsadil do ní krátkou zapálenou svíčku, se již od pradávna sledoval její pohyb po hladině. Pokud se drží u břehu, nečekají dotyčného žádné změny. Točení v kruhu znamená nerozhodnost, zhasnutá ale nepotopená lodička zase neupřímnost. Dotyk s jinou lodičkou značí lásku a přátelství, zatímco lodička, která odplula od ostatních, symbolizuje odchod z rodiny.


Krájení jablka:
Jablka se na podzim sklízela a skladovala jako zásoba na krušnou zimu. To nejkrásnější a nejšťavnatější jablíčko se pak na Štědrý den podélně rozkrojilo. Pokud jadérka uprostřed připomínala hvězdičku, značilo to zdraví a štěstí. Pokud připomínala symbol křížku, značilo to nemoc nebo nepříjemnosti.

Rybí šupinky pod talíř:
Rybí šupiny měly podle tradice vždy přinášet hojnost a bohatou úrodu. Lidé si je proto během štědrovečerní večeře dávali pod talíř a následně je nosili při sobě, aby se i následující rok měli dobře. Dnes se rybí šupiny nosí v peněženkách, kde zabraňují mincím, aby se rychle rozkutálely.


Házení střevíce:
Mladé dívky, toužící po vdavkách, házely na Štědrý den střevícem, případně botou, pokud na střevíce neměly. Stačilo se postavit zády ke vchodovým dveřím od domu a přes rameno botu hodit. Pokud po dopadu špička střevíce ukazovala pryč z domu, znamenalo to, že se dívka do roka vdá. Pokud ale špička směřovala dovnitř, mohla si být dotyčná jistá, že ještě minimálně jeden rok zůstane svobodná.


Lití olova:
Ještě na počátku 20. století se olovo lilo prakticky v každé domácnosti a následně se z něho věštilo. Během dvou světových válek však začal být nedostatek tohoto materiálu a vánoční tradice málem upadla v zapomnění.


Zlaté prasátko:
Jedna z nejznámějších a také nejstarších tradic praví, že pokud dodržíme půst od ranního kuropění až po východ první štědrovečerní hvězdy, spatříme zlaté prasátko. To mělo symbolizovat slunce a s ním i jeho životodárnou sílu do dalšího roku. Pokud děti půst dodržely, pouštěli jim rodiče za odměnu zlatá prasátka zrcátkem na zeď.


Zapalování františků a purpury:
Tradice pálení aromatických směsí sahá až hluboko historie, kde se příbytky na přelomu starého a nového roku vykuřovaly, aby se vyléčily od všeho zlého. Kuželovitá podoba a typická vůně vánočního františka však pochází z Krušnohoří, kde se před třemi staletími začalo mlít dřevěné uhlí, do kterého se přidala pryskyřice z kadidlovníku pravého. Právě ta dodává františku jeho typickou vůni.


Doufáme, že se Vám náš výběr líbil a že ve Vaší rodině udržujete naše vánoční tradice :)

Rodinné pasy, Mendlovo nám. 1a, 603 00 Brno, tel.: +420 543 211 254 a +420 543 332 034

Kraj Vysočina, projekt Rodinné pasy je financován krajem Vysočina

vysocina@rodinnepasy.cz

vysocina.rodinnepasy.cz